Obří louka a Stonehenge
Nejdřív muzeum, pak jízda autobusem nebo dlouhá procházka, a tadá, už vidím Stonehenge. Je zde víc lidí, než by člověk čekal, ale zároveň ne tolik. Kolem mě se za plotem procházejí polní ptáci a ovce. Široko daleko samá prázdná louka, a přesto takový hluk.
Plesk, plesk – přes moje uši pleská vítr, ale kameny tomu pozornost nevěnují. Jsou tak majestátní a záhadné, jenom se všichni domnívají, proč tu byly. Přesto bych čekal, že budou větší.
Chodím kolem dokola po pěšině ohraničené plotem. Tento kámen je lenoch ležící na zemi, další dva siláci drží třetího ve vzduchu, a támhle se jeden opírá a pozoruje. Všichni jsou postaveni do kolečka jako opilci na cigaretě.
Otočím se a hle, dálnice, asi kilometr dál. To vám na žádném letáku neukážou. Auta a kamiony jezdí hned vedle jedné z nejzáhadnějších památek světa.
Říkají, že tohle místo bylo pohřebiště, nebo snad rituální místo, ale já se i tak mám potřebu ptát, jaká tajemství vy, staré balvany, skrýváte?