Vokno do světa kultury

Zábava začala už na hlavním nádraží v Plzni. Nejen že právě v den naší cesty musela být výluka, ale ještě se s námi rozhodl cestovat prapodivný pán, který měl sice nakoupeno leccos, ale jízdenka to rozhodně nebyla. Přesto s námi jel až do Nýřan a celou cestu prakticky předváděl, jak neblahé důsledky může na člověka mít neuměřené popíjení alkoholu. Závěrečným pokřikem Ať žije Putin! definitivně potvrdil, že alkohol opravdu škodí zdraví.

S mírným zpožděním jsme nakonec dorazili do malé vesničky Osvračín na Domažlicku. Byli jsme zvědaví, protože málokdy můžeme potkat někoho, jehož práce se dostala až na stránky učebnic literatury. Kdo se však obával nudné přednášky, mohl se přestat třást. Přivítali nás milí a velmi přátelští majitelé místního mlýna Silvestra a Jaroslav Chnápkovi a vyprávěli nám místy veselý, místy smutný příběh party kamarádů, kteří byli tak znechuceni zákazy minulého režimu, že se rozhodli koupit si dům ve Vísce na Chomutovsku a pořádat v něm koncerty, výstavy a setkání přátel podle svého vkusu. Aby se informace o akcích dostala k co největšímu počtu lidí, vydávali také kulturní časopis Vokno. My dnes máme sociální sítě, oni měli starý cyklostyl propašovaný z Rakouska, na kterém museli časopis množit a potom jej sami rozvážet auty po celém tehdejším Československu. Šokovalo nás, že za tak nevinnou činnost byli pronásledováni policií a že za každé číslo časopisu byly někomu z autorů vyneseny rozsudky v průměrné délce jeden rok.

Nakonec byl režimem zničen i samotný ostrůvek svobody na Vísce a dům byl státem vyvlastněn. Chnápkovi se rozhodli pokračovat a přes různé překážky se jim podařilo koupit objekt starého mlýna v Osvračíně. Z dobových fotografií jsme mohli zjistit, jak velký kus práce tu odvedli. Stále tu pořádají různé akce, zejména výstavy v prostorech bývalé sýpky, ale také semináře, kurzy nebo třeba svatby. Na výstavu jsme se příliš nehrnuli, ale nakonec nás překvapilo, jak zajímavé i zábavné může být současné umění. Kulturní prostředí nás natolik ovlivnilo, že jsme si dokonce zarecitovali verše Františka Halase. Další bod pro galerii Vokno!

Příjemným zážitkům ale ještě nebyl konec. Na přilehlém pozemku vybudovali majitelé i dva rybníčky a teplé počasí svádělo k vodním radovánkám. Pochopitelně ne všechny, v září už slunce nezáří tak intenzivně, ale jednotka otužilců ze třídy 4ME nezaváhala a za hlasitého povzbuzování ostatních výletníků rybníček vyzkoušela. Milí hostitelé zapůjčili ručníky a ostatní jen tiše záviděli a litovali, že také nejsou fanoušky studené sprchy.

Pak už jsme se ale museli vrátit zpět do Plzně. Nemohli jsme uvěřit, kolik zážitků jsme nasbírali za jeden školní den. Časopis Vokno už pro nás nikdy nebude jen další nudnou „věcí k maturitě“.